Otevřený dopis ministrovi zdravotnictví - Zrušení úhrady přípravku Lixiana
Zrušení úhrady přípravku Lixiana: Cui bono aneb ryba smrdí od hlavy
Vážený pane ministře,
s velkým znepokojením sleduji dlouhodobý vývoj v činnosti odboru farmacie Ministerstva zdravotnictví v rámci odvolacích řízení stanovování cen a úhrad léčivých přípravků. Poslední kapkou, která mne přiměla se veřejně ozvat je zcela nesrozumitelné a škodlivé rozhodnutí o zrušení úhrady léčivého přípravku Lixiana. Tento výrok je natolik nepředvídatelný, dle mého názoru v rozporu se zdravým rozumem, a navíc pro pacienty rizikový, že jej nelze pochopit ani někým, kdo se cenami a úhradami léčiv zabývá 15 let.
Přípravek Lixiana vstoupil do úhrady v rámci referenční skupiny jako čtvrtý zcela terapeuticky zaměnitelný produkt a navrhl si identické podmínky úhrady jako jeho předchůdci a přijal rovněž v té době platnou výši základní úhrady. Český systém úhrad ctí princip „za stejný efekt pro stejného pacienta stejná úhrada“ a tady byl tento princip zcela uspokojen, ba dokonce, což je paradoxní, se zde jednalo o návrh úhrady nižší, než měly v té době ostatní přípravky v referenční skupině.
Kde je potom veřejný zájem, když ministerstvo nesrozumitelným a podle mého osobního názoru zcela vykonstruovaným rozhodnutím zrušilo úhrady po více než jednom roce a vystavilo tak lékaře a zejména mnoho stovek pacientů zcela zbytečně rizikové situaci. Náhlá změna antikoagulační léčby při nečekané ztrátě úhrady je velmi rizikový krok, který může vyvolat vážné zdravotní důsledky. A zcela zbytečně, bez jakéhokoliv ekonomického přínosu pro systém veřejného pojištění, protože tito pacienti budou stejně nakonec převedeni na jiné antikoagulancium ze stejné referenční skupiny.
Pokud vidělo ministerstvo v rozhodnutí SUKL nějakou technickou chybu, mohlo zvolit cestu opravného rozhodnutí, nebo zrušit jen úhradu dle něj problémové síly 15 mg. Tímto by nedošlo k drastickému zásahu do klinické praxe a mohlo být v očích ministerstva napraveno chybné rozhodnutí. A nebo mohlo ministerstvo vydat svůj zrušující výrok do 30 dnů, jak mu ukládá správní řád a ne čekat 16 měsíců až si přípravek osvojí klinická praxe.
Plně podporuji snahu ministerstva o kultivaci českého systému stanovování cen a úhrad léčivých přípravků, který je na jednu stranu velmi složitý a obtížně srozumitelný, na druhou stranu ale metodicky za posledních 10 let velmi vyzrál a patří v regionu střední Evropy k těm nejtransparentnějším. Je zcela legitimní diskutovat problematická místa jako je složitost procesu, jeho nesrozumitelnost pro odbornou veřejnost a pacienty, opomenutí léčiv na vzácná onemocnění nebo dlouhé lhůty při stanovování úhrad inovativních molekul. Pokud bych ale měl ukázat na jeden zásadní problém, který činí celý proces nepředvídatelným a zcela nesrozumitelným, je to právě odvolací proces na Ministerstvu zdravotnictví.
Jak je možné, že je odvolací proces na ministerstvu tak neskutečně pomalý a nezřídka se po více než jednom nebo více letech musí zcela měnit úhradové nastavení a co hůř za tu dobu i zavedená klinická praxe? Tento fakt navíc sekundárně křiví celý systém v první instanci, když nutí nadbytečně konzumovat rozhodnutí v předběžné vykonatelnosti s velkou a dlouhodobou nejistotou pro klinickou praxi. Neměli bychom při reformách začít právě narovnáním tohoto klíčově normotvorného procesu? Nevyžadovalo by to ani legislativní změnu.
Jak vysvětlíte lékařům a pacientům, že po více než jednom roce, kdy je hrazen bezproblémový léčivý přípravek ve stejných indikacích jako tři předchozí a terapeuticky zaměnitelné, dojde znenadání ke zrušení úhrady v situaci, kdy je tento dokonce levnější než všechny ostatní? Obávám se, že zde srozumitelné vysvětlení neexistuje.
Prosím Vás proto, seznamte se s tímto případem co nejdetailněji a nechte se řídit veřejným zájmem, principem předvídatelnosti a srozumitelnosti. S touto černou skřínkou českého systému stanovování cen a úhrad je již opravdu třeba něco udělat.
S úctou
Tomáš Doležal
